Čísla, která by neměla existovat
V Česku se ročně provede zhruba deset tisíc rekonstrukcí předního zkříženého vazu. Tisícovka z nich připadá na děti do dvaceti let – a podle Hudečka je to číslo skoro dvojnásobné oproti tomu, co by odpovídalo velikosti sportující dětské populace.
Nejmladším operovaným pacientům je dnes 11 až 12 let. Dřív se v tomto věku operace kvůli obavám z narušení růstu kostí prakticky nedělaly. Dnešní techniky ale dokážou růstové zóny šetřit, takže lékaři mohou zasáhnout včas – a nemusí čekat na to, až se přidruží další poškození menisků a chrupavek.
Proč je nejvíc ohrožené právě mládí
Podle Hudečka za nárůstem stojí zhoršená neuromuskulární kontrola – tedy schopnost mozku ve zlomku vteřiny řídit postavení kloubů a končetin tak, aby pohyb proběhl bezpečně. U dětí a mladých dospělých se dnes tato schopnost zhoršuje, a to vede k takzvanému valgóznímu kolapsu kolene: koleno se při dopadu nebo změně směru propadne dovnitř, kloub se „otevře“ a přední zkřížený vaz praská.
Zvlášť ohrožená jsou děvčata. Roli hrají anatomické rozdíly (širší pánev, užší prostor pro vaz), hormonální faktory, ale i to, že děvčata méně posilují a méně tráví čas venku spontánním pohybem – běháním, honičkami, hrou bez organizovaného tréninku. Právě spontánní pohyb a široká škála sportovních aktivit byla dlouho prevencí.
Úraz, který mění život
Přetržení vazu není banální záležitost. Až polovina sportovců se po něm nikdy nevrátí na předúrazovou výkonnostní úroveň. U dětí je to o to citlivější – místo tréninků a soustředění s vrstevníky čekají operace, měsíce rehabilitace a často i ztráta místa v kolektivu. Vaz navíc chrání meniskus a ten zase chrupavku, takže poškození spouští řetězec, který může vyústit v předčasnou artrózu – v pětadvaceti letech místo v pětapadesáti.
Kde je skutečná příčina
Hudeček upozorňuje, že problém nezačíná ve dvanácti letech, ale mnohem dřív – u dětí, které od pěti let dělají jen jeden sport a nemají dostatek volné pohybové aktivity. Systém financování sportu v Česku přitom kluby motivuje k opaku: čím víc dětí soutěží, tím víc peněz kluby dostávají. Výsledek je raná specializace, přetížení jednoho pohybového vzorce a vyšší riziko zranění.
Jako inspiraci zmiňuje Norsko, kde už od konce osmdesátých let platí charta práv dětí ve sportu. Děti tam do patnácti let soutěží méně a sportují víc – a systém motivuje kluby k tomu, aby dětem umožnily sportovat co nejdéle, ne aby vozily medaile. Mimochodem, polovina norské fotbalové reprezentace v mládí střídala více sportů, než se ve třinácti nebo patnácti letech specializovala.
Řešení: pět minut, které mění statistiky
Hudeček spolu s týmem lékařů a fyzioterapeutů z Brna založil nadační fond, který v Česku školí trenéry v prevenci. Jde o multikomponentní program – kombinaci výskoků, dopadů a cviků na rovnováhu, který netrvá déle než pět až šest minut a dá se zařadit do jakékoli běžné rozcvičky. Studie ukazují, že při pravidelném cvičení dvakrát až třikrát týdně po dobu dvou až tří měsíců klesá riziko úrazu o 50 až 60 procent. Lze ho uplatnit i na dospělé, v Longevity podcastu Hudeček rozebírá, co starší lidé dělají v pohybu nejčastěji špatně a jak mají zabránit bolestem kolene například z běhání.
Posluchejte víc v aktuálním díle podcastu Longevity Hospodářských novin s ortopedem Filipem Hudečkem
DALŠÍ DÍLY PODCASTU
