Zimáková se sama podílí na vývoji doplňků stravy, a proto zdůrazňuje, že jejich kritikem není. Vadí jí ale nahodilé užívání „protože je to trend“ a absence jakéhokoli uvažování nad tím, proč konkrétní produkt vlastně beru. Etiketa doplňku podle ní nemůže zohlednit zdravotní stav, medikaci ani životní styl konkrétního člověka – tuto zodpovědnost musí převzít sám uživatel, ideálně po konzultaci s lékařem.
Kdy doplňky mohou reálně ublížit
Ačkoliv většina nežádoucích účinků končí u nevolnosti, zácpy nebo průjmu, existují situace, kdy může suplementace poškodit i vnitřní orgány. Typickým příkladem je železo – při dlouhodobém nadbytku nebo u lidí s dědičnou hemochromatózou hrozí poškození jater. Zimáková varuje i před preventivním užíváním železa jen kvůli únavě: než člověk sáhne po doplňku, měl by znát krevní obraz a hlavně pátrat po příčině nedostatku, ne jen řešit důsledek.
Podceňované je podle ní i riziko lékových interakcí. I běžný hořčík může ovlivnit vstřebávání bisfosfonátů nebo některých antibiotik – informace, kterou běžný spotřebitel nemá šanci sám odhalit. Doporučení je proto jednoduché: každý užívaný doplněk hlásit ošetřujícímu lékaři a dodržovat odstup od léků.
Tři skupiny: silné důkazy, potenciál a marketing
Doplňky by se podle Zimákové neměly hodnotit paušálně, ale podle konkrétní indikace. Do skupiny se silnými vědeckými důkazy řadí:
vitamín D při prokázaném nedostatku,
železo při anémii a nedostatku,
kyselinu listovou před plánovaným těhotenstvím a na jeho začátku,
vitamín B12 u rostlinné stravy nebo prokázaného deficitu,
kreatin pro podporu síly a výkonu.
Do kategorie s potenciálem, ale zatím slabšími daty, patří kolagen (symptomy artrózy) a hořčík (spánek, stres). Poslední skupinou jsou podle ní produkty, které slibují „všechno na všechno“ – problém tu podle Zimákové nebývá v samotné látce, ale v marketingu, který jí přisuzuje více účinků, než kolik jich věda skutečně potvrdila.
Vitamín D: ne každý ho potřebuje ve vysoké dávce
Vitamín D si tělo tvoří převážně díky slunečnímu záření, ze stravy pochází jen minoritní část. Zimáková rozlišuje mezi běžnou dávkou, terapeutickou dávkou a tolerovanou horní hranicí, která činí zhruba 4 000 IU (100 mikrogramů) denně – cokoliv nad tím už patří do rukou lékaře. Plošné preventivní měření vitamínu D nedoporučuje, protože ani odborníci se neshodnou na ideální hranici pro zdravého člověka. Vodítkem by mělo být spíš to, kolik času člověk tráví venku a jak se v posledních týdnech cítil.
Při vyšších dávkách doporučuje kombinaci s vitamínem K2, protože vitamín D zvyšuje hladinu vápníku v krvi, který by se jinak mohl ukládat v cévách a měkkých tkáních. K2 podle ní ale není „pojistka“, která by předávkování zcela eliminovala.
Omega-3: záleží na typu, dávce i zdroji
Pohled na omega-3 mastné kyseliny se podle Zimákové v posledních letech spíše zpřesnil než obrátil. Klíčové je rozlišovat, o jakou konkrétní mastnou kyselinu jde (EPA, DHA, ALA), v jaké dávce a z jakého zdroje. Doporučený příjem je asi 250 mg EPA a DHA denně, ideálně z ryb; pokud je člověk nejí, suplementace dává smysl.
Nové studie zpochybňující ochranný vliv omega-3 na kognitivní funkce byly podle Zimákové observační a nemusí znamenat příčinnou souvislost. Přesto naznačují, že brát je kvůli ochraně před degenerací mozku, je zřejmě zbytečné.
Kreatin: nejlépe prostudovaná látka, ale ne všelék
Kreatin patří mezi doplňky s nejsilnějšími daty vůbec. Tělo si ho částečně vyrábí samo a slouží jako rychlý zdroj energie ve svalech. Zimáková ho doporučuje hlavně výkonnostním sportovcům v kombinaci se silovým tréninkem – samotný kreatin bez pohybu ale nepomůže. Běžná udržovací dávka je 3–5 gramů denně, u nasycovací fáze kolem 20 gramů rozdělených do několika dnů – ta ale zvyšuje riziko zažívacích potíží. Navíc kreatin zadržuje vodu, takže když to člověk s dávkováním přehání, může se cítit oteklý.
Co říká na další nejpoužívanější doplňky a jaká marketingová hesla ji zvedají ze židle? To se dozvíte v novém díle Longevity podcastu Hospodářských novin.
DALŠÍ DÍLY PODCASTU
